jenže tentokrát to byl winnie job od začátku.
vzala haně půdu pod nohama.
pokaždé když winnie zapomene že je winnie, průser je na
světě.
jakmile má navrch, hana ochladne a urazí se na sebe.
v jemnostech je winnie vždy o krok napřed, slepice. 
étericky pokdákává a slyší mlhu zpívat.
navrch ta slušnost bezostyšná!
hana pro dřevo, winnie za ní. hana nespí, ta samo taky ne.
poseroutka.
krapet skromnosti s nocí, kdyby.
debakl ducha nad hmotou všemi oudy.
popelka.
když už hana neví co, prskne winnie: zkus žehlit.
je hotovo
hana mění taktiku. 
situaci popřísnu rozseká na mlhu. 
jednu za druhou bere do rukou zbraně éterické winnie.
to je přesně ten průser, který byl hned v úvodu historie
zaručen.
dál samospádem k paralýze
kdyžpak v jedno splynou sestry rajskou noční zahradou nad
ránem zpoceny na loži vztyčeny dořeší problém historické
souvztažnosti povrchových dějů a života samotného, měsíc
zdaleka nezachází.
jelikož bylo několikrát domluvíno že tyto standartní
paralýzy se budou řešit klasickými osvědčenými postupy,
lze už o jejich výsledcích velice dobře a příjemně
pochybovat.
na mříži u mlýnského kolesa je konečně bez počet zámků s
fix nápisy. nad kampou blýská na věčnou lásku v podvečerní
průrvě olověnou masou nad hlavou.
na takové filmy by lidi do kina zvát neměli, říká hana.
a winnie říká: neměli.