hanas living factory

drápu se ozlomkrk, hřeji na teplém kamení, zapomínám a zpátky na poslední soutok, pěna promíšená s vavříny od hlíny, a přes to kamení ozlomkrk, k prameni.

stan the joker

Stan the Moon-Rider

Včera mi brnknul Randy, dlouholetej kámoš, celej zdrcenej, že jestli bych ho nevysvobodil z psychiatrický léčebny, že je tam už přes tejden a že mu chtěj dát nějakou diagnosu, se kterou nesouhasí a jediná šance, jak odtud vypadnout, spočívá v tom, že si tam pro něj přijde rodinnej příslušník a podepíše jakýsi papíry, že to pak zapijem, když budu ten příslušník zrovna já, že na nikoho schopnějšího si zrovna nevzpomíná, kdo by moh dělat příslušníka. Jsem se optal Hannah, co si o tom myslí, a Hananh mi na to pověděla, že to zmáknu, že jsem přesně ten typ, kterej tyhle krizový situace umí luxusně řešit.

Tak jsem se druhej den hned ráno oholil, vzal si sáčko a šel kolegu vysvobodit ze spárů psychiatrů. Randy byl umístěnej na pavilonu, kde se to doktorama a setřičkama, svalnatejma lapiduchama a jinou nebezpečnou havětí jen hemžilo, to se mi zdálo dost hustý, ale rozhodně jsem se strachy z toho nesesypal a nevzdal to. Když jsem jim vyklopil, o co mi jde, uvítal mě Randyho ošetřující doktor, a jestli tedy jsem rodinnej příslušník, řikám, jasně, jsem Randyho partner, žijem spolu už pár let, jsme hodně dobrej pár, přispíváme na různý charity a tak. Ten psychiatr se tvářil, že mi to zbaštil a začal mi líčit Randyho zdravotní problémy. S klidem jsem mu všecko odkejvnul a na otázku, jestli se budu o Randyho starat, jestli dohlídnu, jak bere pilulky a tak, jsem odvětil, že to je snad jasný, za koho mě má? Když partneři, tak jedině snad zodpovědnej vztah, to se samo sebou rozumí. To je prostě realita, s tim se nedá hnout, doktore, jsem řekl, aby to bylo uplně nezpochybnitelný.

Pak si ten doktor Randyho zavolal, dal mu pár rad a doporučil mu, že se může zbalit, že si pro něho přišel partner. Naštěstí Randy neni uplně blbej, tak nepropálil nic o svý nebo mojí doopravdický sexuelní orientaci. Všecko se zdálo vyřešený, Randy už dostával od sestřiček nějaký pytlíčky s pilulkama na cestu, když tu do dveří vešla Hannah a jak tak ona má ve zvyku sem tam se optat, děla: Stene, miluješ mě? Trochu ve mě hrklo, ale jak bych moh Hannah říct, že ne, že jo, tak jsem řekl, že jo. Radši jsem nesledoval, co na to poví doktor, kterej tam furt čekal, až jako se vyříděj všecky formality a Randy bude moct ven. Ani Randy nedal najevo nějaký znepokojení, čimž jasně dokázal, že už je vyléčenej a mohli sme vypadnout. Tak to dopadlo dobře. Akorát mě napadlo, že příště víc dopodrobna s Hannah proberu, jakou mám strategii při řešení krizovejch situací.

 

Žádné komentáře
 
living factory Hany Konvesz / ve fabrice se pracuje