hanas living factory

drápu se ozlomkrk, hřeji na teplém kamení, zapomínám a zpátky na poslední soutok, pěna promíšená s vavříny od hlíny, a přes to kamení ozlomkrk, k prameni.

zvláštní rubrika

procházka 2

po tom incidentu se smrtí žížní se něco změnilo. měl jsem dojem, jako by se věci daly do pohybu. prozatím nešlo nic pozorovat, ale já jsem to cítil. kinéze to je moje. nemůžu si pomoct, ale ten zážitek se zemětřesením mám rád. taky proto, že nepadaly baráky, jen sklenice, vázy a knihy. vona se totiž nehejbe zem, hejbe se všechno, kompletní kinéze všech prvků, buněk, vzduchu, vody, všeho. a hejbe se to synchronizovaně. ne že se člověk zakloní, páč se pohne zem, jako když se rozjede vlak. to je jinde a za chvilku zase jinde, celej, jak tam stojí, a ta skřín vedle něj to samý a vzduch nad hlavou se taky hejbá přesně stejně. najednou. no tak to je dokonalá kinéze. v praxi se někdy projevuje právě tak, že mám stejné šimrání v žaludku a pociťuji tlak na prsou, když se něco dává do pohybu.
pes si sednul ke dveřím a začal mlátit vodítkem o zem. řekl jsem si, že kinéze počká a šel jsem venčit. vím ze zkušenosti, že v otázkách kolem kinéze lze k něčemu kloudnému dojít pouze ve statické poloze. mám radost, že tento můj postoj potvrzují veškeré dostupné zákony o energii.

pes není můj. je mé tety a já ho hlídám, když jede do lázní. teta tam ale jezdí velice ráda a je tam skoro pořád. se psem jsem si už zvykli, venčí se v podstatě sám, ale má rád, když ho někdo doprovází. proto s ním chodím. chová se hezky a nikoho neobtěžuje. tentokrát ale vyved něco, co jsem později velice ocenil, i když jsem se původně hodně zlobil. nevím co toho psa popadlo, najednou vlezl do antikvariátu na rohu, kam zásadně nechodím, protože mi v dobách největší nouze nechtěli odkoupit sebranýho jiráska ani za dvě kila. za chvilku ho odsaď hnali, chudáka psa, a jak maj bejt zvířata na vodítku a vůbec a nakonec zalezli. popošel jsem skrz náměstí a uslyšel jsem ten hroznej křik znovu. a zase řvali na nás. pes jim pro změnu počůral krabici s knihama za pět korun. tak jsem celej ten náklad počůranej musel koupit. u popelnice jsem si zapálil a začal se tím bohatstvím tištěným probírat. narazil jsem na jedno nepočůrané o exhibicionismu a nezkrotných touhách, které tento jev doprovází. řek jsem si, že to bude vono, zbytek jsem vyházel a doma jsem to otevřel. před půlnoci byl celý můj problém s mentální nedostatečností vyřešen na všech v té době dostupných úrovních a já pocítil blahodárné kinetické šimrání v žaludku.
Žádné komentáře
 
living factory Hany Konvesz / ve fabrice se pracuje